"Přítomnost je jediný čas, který máme k dispozici."

 

Modlitby Svátosti Liturgie

   

Apoštolské vyznání víry

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha Svatého,

narodil se z Marie Panny, trpěl pod pontským Pilátem, byl ukřižován,  umřel a byl pohřben.

Sestoupil do pekel. Třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa,

sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění,

těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Kalich přání

Nicejsko-cařihradské vyznání víry

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího,

Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,

jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky:

Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Pravý Bůh z pravého Boha, zrozený,

nestvořený, jedné podstaty s Otcem. Skrze něho všechno je stvořeno.

On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.

Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.

Byl za nás ukřižován za dnů Poncia Piláta, byl umučen a pohřben.

Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.

Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a  znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé

a jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha Svatého, Pána a Dárce života,  který z Otce i Syna vychází,

s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou apoštolskou církev.

Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.

Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.

Amen

 
     
 

Apoštolská episkopální církev katolická

Communio ecclesiae sanctae

VĚROUČNÉ  TEZE

 ikona Apoštolové

Církev je společenstvím křesťanů tvořících autokefální katolickou církev. Je součástí Nezávislých národních apoštolských katolických církví.

Církev je apoštolská, protože je spojená s vírou, učením a autoritou apoštolů, jak svátostně, tak historicky, prostřednictvím apoštolské posloupnosti biskupů a kléru.

Církev je episkopální, protože v jejím čele stojí biskup (episkopos).

Církev je katolická jednak proto, že jako součást Kristova mystického těla je univerzální; a také proto, že je stále spojena s tradicí a učením historické církve.

Církev se hlásí ke starým vyznáním víry známým jako Nicejské credo a Apoštolské credo. Církev vyznává  víru ve zjevení Boha a Božího Syna, Ježíše Krista, založené na  kanonických spisech (t.j. Bible). Toto zjevení je v otázkách víry neomylné.

Církev vyznává víru v sedm svátostí, křest, biřmování,smíření, Večeře Páně, manželství, svěcení kněžstva a útěchu nemocných jako znamení stálé přítomnosti a působení Pána Ježíše Krista v jeho církvi a příslibu přítomné a posvěcující milosti.

Církev vyznává víru ve skutečnou, reálnou a pravou přítomnost Pána Ježíše Krista; těla, krve, duše a božství; v každé části eucharistických živlů chleba a vína, od okamžiku konsekrace při liturgii až do okamžiku jejich rozpuštění. Církev nezjišťuje čím přesně se tento zázrak děje, jelikož Pán Ježíš nezjevil žádný mechanismus. Církev jej pouze přijímá jako skutečnost, podle Jeho Slova.

Církev vyznává víru v normativní výnosy sedmi ekumenických koncilů nerozdělené církve: koncil nicejský z roku 325, konstantinopolský z roku 381, efezský z roku 431, chalcedonský z roku 451, II. konstantinopolský z roku 533, III. konstantinopolský z roku 680 a konečně II. nicejský z roku 787. 

Církev vyznává, že apoštolská posloupnost, svěřená biskupům a dále předávaná svátostí svěcení, je nezbytná pro platné a účinné vysluhování svátostí.

Církev ve vztahu k ostatním světovým náboženstvím vítá všechny lidi dobré vůle, zvláště pak ty, kteří vyznávají, že Bůh, Stvořitel světa a celého vesmíru, je Bohem milujícím své stvoření a projevuje se jako láska. Jako takové je přijímáme jako své bratry a sestry mající svou vlastní cestu k Bohu. Společně s nimi se modlíme za mír celého světa a chceme usilovat o duchovní rozměr života každého člověka na této Zemi.

Církev v souladu se starou tradicí rané církve nenařizuje povinnost celibátu pro své kněžstvo. Biskupům i kněžím je dovoleno se ženit.

 1. března 2009

 +Antonín Vojtěch Jelínek