"Přítomnost je jediný čas, který máme k dispozici."

 

Česká diecéze

Aktuálně:

7. riadna synoda

 23.11.2009

V sobotu, 21.11.2009 sa konala 7. riadna synoda Starokatolíckej cirkvi na Slovensku.

Okrem delegátov zo Slovenska sa jej zúčastnili aj biskup Antonín Jelínek z Českej republiky a biskup HansJorg Peters z Rakúska.

Po kontrole uznesení z predchádzajúcej synody z roku 2007 sa synoda zaoberala predovšetkým víziou

prastorácie do budúcich rokov a novelizáciou cirkevného práva.

Na konci synody bola zvolená nová synodálna rada na ďalšie obdobie.

Po skončení sa konalo ešte zasadanie Metropolitnej rady v zložení arcibiskup ThDr. Augustín Bačinský,

biskup ThLic. Antonín Jelínek a biskup Mgr. HansJorg Peters.

 

Dary v církvi

 

Často jsem dotazován, kolik by měl činit dar na potřeby církve. Názor mezi lidmi, kteří se pokládají za věřící, jsou přitom různé...Velmi zajímavé jsou i názvy, kterými jsou ony částky definovány:

 

"Církevní daň 50,-Kč ročně..."

"Církevní příspěvky 1,-Kč denně"

"Salár - dobrovolné..."

"50,-Kč pro pana faráře - každou neděli do pokladničky..."

"Dar Pánu Ježíši - 1% z platu..."

"Podnikatelský přístup - 250,-Kč/1hod..."

"500,-Kč za jedny bohoslužby - "Máme přece toho svého "velebníčka" rádi, ne?"

 

Mohl bych v těchto příkladech pokračovat, neboť jsem toho už zažil opravdu dost...A nemyslete si, nevysmívám se tomu, nechci kritizovat ani na nic a na nikoho ukazovat, či útočit! Jsou to spíše bolestné zkušenosti pastýře, který chodí po domech a musí žebrat, aby mohl opravit kostel, ve kterém by bylo alespoň trochu obstojné "kostelní náčiní." Toto zažívají v různých obměnách pastýři téměř všech církví, a to jak u nás, tak i v církvích po celém světě! Jeden biskup, kterého si dodnes vážím, říkával: "Co nic nestojí, za nic nestojí..."

 

Sám jsem během svého života v pastýřské službě k této problematice slyšel tolik názorů, často velmi protichůdných a rozporuplných, a zažil tolik z "této" praxe vybírání často směšné almužny, opředené zbožnými frázemi "dárců", že se vracím k jedinému zdroji: K Písmu svatému. 

Veškeré desátky země, ať už z obilí země nebo z ovoce stromů, patří Hospodinu; jsou svaté Hospodinu. (Lv 27,30 ) 

Na místo, jež si Hospodin, váš Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno, tehdy přinášejte vše, co jsem vám přikázal - své zápalné a pokojné oběti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých rukou a všechny své nejlepší věci, které jste přislíbili Hospodinu. (Dt 12,11 )

Ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžství, přece mají přikázání, aby podle Zákona přijímali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoli vyšli z Abrahamových beder. (Žd 7,5 )

Na otázku "kolik mám dát na potřeby církve" tedy ode mne dostanete jednoznačnou odpověď: Chcete-li si výši daru nějak lidsky zdůvodnit, řiďte se výše uvedenými příklady. Chcete-li se řídit vyšší autoritou, pak vezměte vážně slova Stvořitelova. Ten, který nás stvořil a skrze svého Syna Ježíše Krista vykoupil, pro svůj lid stanovil pro cestu víry jasné ukazatele! V každém případě však dávejte svůj dar z lásky a v upřímnosti svého srdce!

"Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh." (2K 9,7)


 

Mt 15, 21-28

Víra kananejské ženy

 

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.

A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala:

”Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“

Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho:

”Zbav se jí  , vždyť za námi křičí!“ On odpověděl:

”Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu  izraelského.“

Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: ”Pane, pomoz mi!“

On jí odpověděl: ”Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům .“

A ona řekla: ”Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“

Tu jí Ježíš řekl: ”Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“

A od té hodiny byla její dcera zdráva.

 

Víra je zcela jedinečnou a osobní cestou každého člověka.

 Jde o náš vnitřní vztah k Bohu! Není vázána  na žádnou náboženskou strukturu.

Kananejská žena to vyjadřuje prostě: Mám problém, smiluj se nade mnou!

Jenže dělá ostudu! Už výraz "kananejská"říká vše. Pro učedníky  to zní jako "nečistá" "hříšná".

"Raději jí tedy splň přání, Pane, ať zmizí. Co si o nás lidé pomyslí!"

A Ježíš zdánlivě vše ještě vyhrocuje: ”Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům .“   

Ale právě teď se projevuje ona vnitřní hluboká víra ženy, která je na dně, potřebuje pomoc a na nic se neohlíží:

  ”Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“

A co slyšíme? Boží láska se sklání k ženě. Ježíš uzdravuje její dceru!

No, milí přátelé, jak je veliká naše víra?

  Co všechno žádáme od Pána Boha! Ale jak nám může pomoci, když my sami jsme tou největší překážkou?

Co všechno sami před sebou a před svým Stvořitelem ukrýváme! Jakou masku máme nasazenou!

Ale možná je to tím, že si jen hrajeme na příslušnost k nějakému náboženství.

Jenže to ještě není víra v Boha!

Nezapomeňme, že mladý Samuel (pozdější významný prorok ve starozákonní církvi) sloužil v chrámě, ale "Hospodina ještě neznal!"

 

Modleme se tedy s církví Kristovou:

"Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!"

+Antonín