 |
Myslíte si, že humor ke
křesťanství nepatří?
Já si zase myslím, že z nás v
nebi musejí mít pořádnou legraci...
Navíc se domnívám, že vtipy
často vyjadřují přijatelnou formou skutečnost, kterou bychom se
normálně obávali říci naplno! |
 |
|
TŘI DŮKAZY
ŽE JEŽÍŠ BYL
ČERNOCH:
1.
Každému říkal bratře
2. Měl rád gospel
3. U soudu se s ním jednalo nefér...
Ale pak se objevily stejně
přesvědčivé argumenty, že
JEŽÍŠ BYL
ITAL:
1. Mluvil
rukama
2. Ke každému jídlu pil víno
3. Používal olivový olej
Ale pak se objevily stejně
přesvědčivé argumenty, že
JEŽÍŠ BYL Z KALIFORNIE:
1. Nikdy si
nestříhal vlasy
2. Chodil bos
3. Založil nové náboženství
Ale pak se objevily stejně
přesvědčivé argumenty, že
JEŽÍŠ BYL IR:
1. Nikdy se
neoženil
2. Pořád vyprávěl příběhy
3. Miloval zelené pastviny
Ale snad nejpádnější důkazy
ukazovaly na to, že
JEŽÍŠ BYL ŽENA:
1. Musel
okamžitě nakrmit zástupy, když nebylo co jíst
2. Snažil se něco sdělit bandě
chlapů, kteří to PROSTĚ NECHÁPALI
3.
Přestože byl mrtvý, musel vstát, protože měl ještě práci

Malý, pětiletý chlapeček se ptá maminky:
"Mami, mami, co dostanu letos na vánoce?" "
No, to máš tak, zlobil jsi a nedostaneš vůbec
nic.
Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celý
příští rok hodný."
Tak chlapeček se zavře do pokoje, a začne psát:
"Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý
příští rok hodný..."
Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a
začne znovu: "
Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští
měsíc hodný..."
Zase to roztrhá a tak pokračuje ke dni,
půldni, hodině, až nakonec rezignuje.
V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku
Panny Marie.
Přijde domu, položí před sebe sošku a začne
psát:
"Ježíši, jestli chceš ještě někdy vidět svou
matku..."
Jezuitské vzdělání
Do betlémské jeskyně se
vměstnali zástupci různých řádů.
Benediktin pěl svaté rodině k
chvále gregoriánský chorál. Dominikán
pojednával o vznešeném smyslu vtělení.
Františkán se vydal ven vyžebrat něco k
jídlu.
A jezuita přišel k
Marii a řekl: "Milá paní, přenechte nám to
malé. Však my už z něj něco uděláme!"
|
|
|
|
Přijde papež do nebe, zabouchá na
nebeskou bránu, sv. Petr otevře a povídá: "To sis teda
chlape vybral čas, teď tady zrovna nikdo není." Papež říká:
" Ale já jsem přece papež." Svatý Petr na to: " A co to je?"
"No přece papež!" Sv. Petr chvíli listuje v knize a povídá?
"Nikde to tu nemáme, tak nevím." Papež: "No...jak bych ti to
vysvětlil, já jsem...zástupce Ježíše Krista na Zemi." Petr
se diví: " Fakt jo?! Tak chvíli počkej." Jde za trojicí a
povídá: "Hele chlapi je tady nějakej papež a tvrdí, že je
kámoš Ješíže. Mladej, prosím tě běž tam, ať tam nečeká."
Ježíš odchází...po chvíli se vrátí, strašně se směje a říká:
Tak si představte...jak jsem před těma 2 tisíci lety založil
ten rybářskej spolek, tak ono to ještě funguje!" |
|
|
|
Katolický duchovní dokládá sílu své
modlitby: "Kolem mne krupobití, modlím se k Bohu a nade mnou
najednou modrá obloha. Evangelický farář obdobně: "Hrozný
déšť, po modlitbě všude kolem slejvák a nade mnou azurové
nebe. Židovský rabín povídá: "Já vám jdu takhle v sobotu po
ulici a přede mnou na zemi najednou naditá peněženka. Nuže
pozvednu ruce k Bohu a najednou všude kolem sabat a nade
mnou úterý". |
|
|
|
Bratři se dohadují, jak každý z nich
nakládá s bohoslužebnou sbírkou. Evangelík říká, že udělá
kolem sebe kruh, hodí mince vzhůru a co dopadne mimo kruh,
si ponechá. Katolík říká, že to dělá v podstatě stejně, jen
si ponechá to, co zůstane uvnitř kruhu. I Rabín se
zapřemýšlí a říká, že to dělá obdobně. Vyhodí mince vzhůru
nad sebe a říká: "Bože, co chceš si nech a zbytek mi vrať." |
|
|
|
Přijde horlivý bratr do nebe a vítá ho
svatý Petr. Tu se bratr podívá na zeď a vidí všude nástěnné
hodiny a ptá se: "Petře, proč tu máte na stěnách tolik
hodin?" Petr pohotově odpoví: "To nejsou hodiny, ale
hřichometry. Vždy, když někdo spáchá hřích, ručička se o
kousek pootočí." V tom se bratr podívá pozorněji a vidí pod
každým hříchometrem jméno církve. Apoštolská, Evangelická,
Pravoslavná,... každý hříchometr poslušně cvaká, každý ve
svém rytmu, ale katolickou církev nikde nevidí. Zeptá se
tedy: "Petře a kde je katolická církev?". Petr zapřemýšlí:
"... aaa, ten jsme postavili na stůl, místo větráku." |
Děláme televizní
exercicie. Tři rozjímání přes den a jedno v noci.
Učitelka nedělní školy se ptá svých dětí cestou do
sboru: "Proč je potřeba být ve sboru zticha?" "Protože tam lidi spí!"
odpoví bystrá dceruška.
Pak
vzal Ježíš své učedníky na horu,
svolal je k sobě a učil je řkouce:
Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící...
Blahoslavení tiší...
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti...
Blahoslavení milosrdní...
Blahoslavení čistého srdce...
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj...
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni...
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích
|
Pak Šimon Petr
řekl: "Máme si dělat poznámky ?"
a Ondřej řekl: "A to se máme učit nazpaměť ?"
a Jakub řekl: "Bude se z toho psát písemka?"
a Filip se přidal: "Co z toho můžeme zapomenout?"
Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich.
a Matouš se ozval: "A jak to všechno souvisí s reálným
životem ?"
a Jidáš to uzavřel: "Kdy už zas půjdeme dál ?"
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl
vidět Ježíšovy
učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo
vyučování
v kognitivní oblasti.
A Ježíš zaplakal... |
|
|
|
"Jsem rád, že jste
mohli přijít pánové," informoval je Curtis O´Keefe,
|
|
jako by toto
setkání nebylo plánováno týdny dopředu.
|
|
"Možná, že by nám však
prospělo, kdybychom požádali o pomoc Všemohoucího, než začneme s
jednáním."
|
|
Během řeči sklouzl
hoteliér, se snadností nabytou dlouholetou praxí, čile na kolena a
oddaně sepjal před sebou ruce.
|
|
Ognen Bailey ho
následoval s výrazem hraničícím s rezignací, jako by touto zkušeností už
mnohokrát prošel, a mladší muž,
|
|
Hall, zaujal po chvíli
váhání stejnou pozici.
|
|
O´Keefe pohlédl na
Dodo, která jedla svůj banán.
|
|
"Má drahá", řekl
tiše,"právě chceme požádat o požehnání naším záměrům."
|
|
Dodo odložila banán.
"O.K.", řekla ochotně a sklouzla ze židle. "Vyladila jsem na váš kanál."
|
|
Před několika měsíci
časté modlitební seance jejího dobrodince, někdy v dost
nepravděpodobných okamžicích,
|
|
Dodo vadily z důvodů,
které nikdy pořádně nepochopila.
|
|
Ale podle svého zvyku
se nakonec přizpůsobila tak, že už jí to nevadilo.
|
|
"Koneckonců", svěřila
se přítelkyni,"Curtis je zlatíčko,
|
|
a když si kvůli němu
lehám na záda, můžu si zrovna tak dobře kleknout na kolena.
|
|
"Všemohoucí Bože,
zaúpěl Curtis O´Keefe se zavřenými očima a vážnou růžovou lví tváří,
|
|
"je-li to tvá vůle,
dopřej nám úspěch v tom, co chceme udělat. Žádáme tvé požehnání a tvou
aktivní pomoc při získání tohoto hotelu,
|
|
jenž ke tvé slávě zove
se St.Gregory. Pokorně prosíme, abychom ho mohli přidat k těm, které již
slouží, v naší organizaci,
|
|
tvojí věci a jsou pro
tebe opatrovány tvým oddaným služebníkem, jenž k tobě promlouvá."
|
|
I co se jednání s Bohem
týkalo, věřil O´Keefe, že je nutno jít přímo k věci.
|
|
Pokračoval s obličejem
zdviženým k nebi a slova se z něho řinula jako posvátná řeka:
|
|
"Navícero, je-li to tvá
vůle, a my se modlíme, aby byla, prosíme, aby se tak stalo urychleně a
levně,
|
|
aby poklady, jež tví
služebníci schraňují, nebyly nemístně zpleněny, nýbrž opatrovány pro
tvou další potřebu.
|
|
Žádáme též tvé
požehnání, ó Bože, pro ty, jenž s námi jménem tohoto hotelu smlouvati
budou, a prosíme,
|
|
aby je osvítil tvůj
Duch, a učiň, aby ve všem svém konání jednali rozumně a uvážlivě.
|
|
Konečně, Pane, zůstaň
při nás provždy, pomáhej naší věci a rozmnožuj naše dílo,
|
|
abychom zas my je mohli
užíti pro tvoji slávu, amen.
|
|
Tak pánové, kolik budu
muset za ten hotel zaplatit?"
|
|
O´Keefe se mezitím již
zvrátil zpět do křesla.
|
|
Trvalo však jednu či
dvě vteřiny, než si ostatní uvědomili,
|
|
že poslední věta nebyla
součástí modlitby, ale začátkem pracovního sezení.
|
|
(z knihy Arthura
Haileyho "Hotel")
|
|